Touha navštívit Svatou zemi je velká

Píše se rok 1092, touha navštívit Svatou zemi je veliká, ale cesta je nebezpečná. Mnoho poutníků bylo zabito piráty, okradeno lupiči nebo odvlečeno beduínskými nájezdníky do otroctví. Pražský kanovník Osel, latinsky Asinus, o kterém se dočteme Kosmově kronice, se však odradit nedal. Jeho jméno možná prorocky vyjádřilo, že český lid nehledě na překážky chce být účasten vstupu Ježíše Spasitele do svého města.

Mužská kongregace roku 1928 s heslem „Všechno k potěše Srdce Ježíšova “, se chtěla usadit  v Jeruzalémě poblíž Getsemanské zahrady a modlit se za náš národ. To se dozvěděl monsignor Bartoš, který plánoval zakoupit pozemek v Jeruzalémě pro první československou kapli. Po překonání mnoha překážek se přece záměr podařil. Na Štědrý den r. 1934 došel z Jeruzaléma do Československa telegram: „Kup domu i pozemku proveden.“ Dům pojmenovali: „Dům Boží, brána nebe“.

Čtyři roky trvala rekonstrukce. Také byl z Československa dovezen celý vagon nábytku a české sklo, které zdobí prostory kaple až dodnes.

Situace se v Palestině i Evropě zhoršila, bratři těšitelé v srpnu 1938 informovali: „Poměry v Palestině se zhoršily. Jsou přepadávány kláštery. … Přiznávám, není nám dobře u srdce, ale jsme v rukou Božích. … Denně teče krev buď židovská, nebo arabská. … Nás zde zprávy zahraničních novin hodně straší, ale my pevně věříme a doufáme, že naše vlast zůstane, za kterou se zde ve smírné kapli denně modlíme.“

Po druhé světové válce komunistická vláda Československa uvěznila řeholníky, zkonfiskovala majetek řeholí a zakázala jim veškerou činnost. Také mnoho těšitelů prošlo vězením a pracovními tábory.

V současné době kaple slouží jako rezidence Vatikánu. Češi ani Slováci tam nepřebývají, kaple pro Čechy i Slováky upadla v zapomnění. Málokdo z nás věděl, že jsme za národ v rodném jazyku z Jeruzaléma přinášeli oběti díků, chval a proseb za odpuštění. Kdo ví, jak velkou měrou tyto modlitby ve válečných letech pomohly k ochraně Československa, před větším ničením vesnic a měst, a po válce k založení státu Izrael?

Jak dál? Budoucnost byla svěřena nám, další české a slovenské generaci. Doba pokročila a Bůh dal novou vizi a nové místo k modlitbám v rodném jazyku. Opět na Olivové hoře, ale blíž k bráně, kterou má Ješua znovu vkročit do svého města.

Připravujeme cestu Králi králů, cestu kterou přichází do našich srdcí, domovů, vesnic, měst, národů a do svého milovaného Jeruzaléma. Češi i Slováci, jsme tady zase, nemusíme putovat celý rok přes moře, pouště a močály, obávaje se útoků lupičů. Přiletíme do zaslíbené země pohodlně za necelé 4hodiny. Ve víře, že naše modlitby ovlivňují dějiny, přinášíme přímluvy a vyprošujeme déšť požehnání pro naši zem. Děkujeme všem, kteří se již přidali k pravidelným modlitbám v jeruzalémské Bráně Milosti a přijeli do Českého domu modlitby. Zveme vás všechny, s kterými Bůh počítá, k modlitbám za naše rodiny a národy.

Pojďme společně volat:

Brány, pozvedněte svá nadpraží!

Věčné vchody zvedněte se, vchází Král slávy!

Kdo to je ten Král slávy?

Hospodin, silný a udatný, Hospodin udatný válečník,

Otevřete se, brány srdcí lidu, brány vesnic, měst a národů, vchází Král slávy! Kdo to je ten Král slávy?

Hospodin zástupů, on je Král slávy!

Vítej Ješuo, vítej.

Se sesterskou láskou

Květa