Srpen­ 2008

Seděla jsem na Olivetské hoře, na straně, která je posetá hroby, přímo naproti Zlaté bráně, vědouce, že pod námi v údolí jsou hrobky proroků. Ježíš seděl vedle mne a dal mi prožít tíhu svého srdce. V srdci mi znělo: „Jeruzaléme, město svaté. Jeruzaléme, můj domove“. Ježíš plakal a potom řekl: „Můžeš být strážcem Zlaté brány“.

Při tom pomyšlení se ve mně vzbudily obavy, jak to zvládnout. Takové sucho, ty hrobky, to napětí, ta tíže. Ale, ANO. Najednou jsme se s Ježíšem vznášeli v prostoru nad údolím před Zlatou bránou. Pozval mě k tanci, vzal mě za ruku, tančili jsme důstojný a přitom veselý izraelský tanec. Bylo to velmi lehké a snadné. Tušila jsem, že dál jsou i jiní tanečníci. Najednou se otevřely hroby a z nich vycházeli mrtví.

Říjen 2008

Rozruch před Zlatou bránou (Brána Milosti) v prostoru nad údolím. Je zde mnoho lidí, tančí svižně a vesele, jsou z různých národů. Napětí a očekávání roste, přijde Král. Touha po setkání je obrovská, vše v nás volá: „Přijď Pane, přijď.“ Náhle spatříme, jak přichází a s ním mnoho zástupů. Běžíme mu vstříc, podává nám ruku, usmívá se, je šťastný. Tančíme kolem něj radostí a zároveň pláčeme vděčností. Hrajeme, zpíváme, troubíme, bubnujeme. Hlasitá, veselá hudba a zpěv se rozléhá všude. Přicházíme k Bráně Milosti, zazní hlasitý triumfální zvuk troubení a Ješua vchází první branou do svého města Jeruzaléma na Chrámovou horu. Vcházíme za ním, hudba utichla, svítí měkké teplé podvečerní světlo. Z ticha zazní: „Začíná nový den“.