Povolání stráže k Bráně Milosti

Srpen­2008

Seděla jsem na Olivetské hoře na straně která je posetá hroby , přímo naproti Zlaté bráně vědouce, že pod námi v údolí jsou hrobky proroků.Ježíš seděl vedle mne a dal mi prožít tíhu svého srdce. V srdci mi znělo: ,,Jeruzaléme město svaté.“ „Jeruzaléme můj domove“. Ježíš plakal a potom řekl:,,Můžeš být strážcem Zlaté brány“.

Při tom pomyšlení se ve mne vzbudily obavy jak to zvládnout, takové sucho,ty hrobky, to napětí, ta tíže. Ale, ANO.Najednou jsme se s Ježíšem vznášeli v prostoru nad údolím před Zlatou bránou. Pozval mě k tanci, vzal mě za ruku, tančili jsme důstojný a přitom veselý izraelský tanec. Bylo to velmi lehké a snadné. Tušila jsem, že dál jsou i jiní tanečníci. Najednou se otevřely hroby a z nich vycházeli mrtví.

Říjen 2008

Rozruch před Zlatou bránou (Brána Milosti) v prostoru nad údolím. Je zde mnoho lidí, tančí svižně a vesele, jsou z různých národů. Napětí a očekávání roste, přijde Král. Touha po setkání je obrovská, vše v nás volá: ,,Přijď Pane, přijď.“ Náhle spatříme, přichází, a s ním mnoho zástupů. Běžíme mu vstříc, podává nám ruku, usmívá se, je šťastný. Tančíme kolem něj radostí a zároveň pláčeme vděčností. Hrajeme, zpíváme, troubíme, bubnujeme. Hlasitá, veselá hudba a zpěv se rozléhá všude. Přicházíme k Bráně Milosti, zazní hlasitý, triumfální zvuk troubení a Ješua vchází první, branou do svého města Jeruzaléma na Chrámovou horu. Vcházíme za ním, hudba utichla, svítí měkké teplé podvečerní světlo.Z ticha zazní: ,,Začíná nový den“