Mistr Jan Hus byl v Kostnici upálen jako kacíř. Je tomu pomalu 600 let. Přestože se na jeho upálení shodly všechny národy, které tam byli zastoupené svými knížaty a biskupy, dnes většina Čechů Husa za kacíře nepovažuje. Naopak. Hlásí se k němu věřící i nevěřící, pravice i levice, a dokonce i radikální nacionalistická pravice ho má za svůj idol. Každý si ho, pravda, trošku přizpůsobil ke svému obrazu.

V Husově době ho lidé velice ctili a milovali. Cítili jeho upřímnost, ryzost a čistotu. Hus učil Čechy lásce k pravdě. On sám pro pravdu obětoval svůj život. Pravda pro něj znamenala opravdovost, upřímnost. Více než mít pravdu, chtěl pravdu žít. Druhá věc, pro kterou lidé Husa milovali byla jeho jemná a neochvějná snaha jim ukázat ohromnou hodnotu, kterou mají v Božích očích. Věřil, že lidé jsou Božím obrazem, tvořeni k podobě Boha samého. To Hus znova a znova lidem zdůrazňoval a stavěl jim tuto pravdu před oči. Pozvedal a probouzel v nich vědomí jejich hodnoty, budoval jejich sebevědomí.

Dovolte mi krátký citát z Husovy Dcerky. Je to spis určený Čechům a Hus je v něm oslovuje milým způsobem jako dcerku českou. „To slyš, dcerko, viz důstojenství duše své a nestrachuj se utrpení. Aj, Spasitel plakal pro tebe; plač ty sama pro sebe. On potil se krvavým potem pro tebe a svou krev vylil a ty, jsouc vděčna, to mile pamatuj. On umřel pro tebe, umři ty hříchu pro něho i pro sebe. To slyš, dcerko, a važ důstojenství duše své a chovej ji čistě.“ Vědomí vlastní hodnoty, lidské důstojnosti je velice důležité. Podle toho se formuje i lidské chování k druhým lidem. Nikdo, kdo si neváží sám sebe, nedokáže si vážit druhých. Naopak – kdo si sebe váží, nebojí se druhým projevovat úctu a důvěru, protože ho to nijak nesnižuje ani neohrožuje.

Z modlitebních dopisů od Davida L.

Oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a pravdě.
Efezským 4:24